Restaurace «Ztráty a nálezy»

Dnes jdu obědvat do restaurace «Ztráty a nálezy» na rohu ulic Vinohradská a Balbínova.

Interiér mě odesílá do začátku minulého století. Tady je hodně červeného a světlého dřeva, na malých oknech jsou tmavě zelené záclony. Celkem je tady ticho a tmavě, co napomáhá rozvážnému vybírání oběda. Ale já dávám přednost jinému způsobu. Já vím proč jsem sem přišel. Ze dvou polévek – česnečka a gulášová – ochutnávám dnes první.

Poctivá česnečka z uzeného masa

Do této polévky jsme se s manželkou zamilovali hned a ochutnáváme ji všude.

Za jednu minutu polévka byla už na stole. Nestihl jsem dostat strach jak fotka už byla hotová.

Lžíci v ruce, oči v polévku! Je hodně osmaženych sucharů a sušené petrželky, ale nejdůležitější v česnečce je samozřejmě pěkná vůně. Česnek tady určitě je. Pod petrželkou se tísní brambor, pod bramborem – uzeniny. Do netučného vývaru jsou přidány zlehka našlehané vejce a maličko sýra. Takže je v talíře těsně, ale všechny vypadájí spokojeně. Vývar je trošku přesolený, ale tohle je jediná má stížnost. Tato česnečka je dost sytá.

Česnečka tady stojí 40 Kč.

Domácí gulášová polévka

Dnes jsem přišel na gulášovou polévku, která zase za minutu byla k dispozici.

Velmi hustá polévka na vydatném vývaru. Uvnitř je brambor a netučné hovězí maso. Polévka má nasycenou (zlehka ostrou) chuť. Bohužel mi nepodařilo rozpoznat nať, ale možná přesně tato nať darovala polévce originální hořkost. I když jsem byl už blízko dna, česnek, který předtím ticho seděl, teď vyšel, a stal se hvězdou oběda.

Velmi sytá gulášová polévka stojí také 40 Kč. A tohle je nález!

Závěr

Tichá restaurace se nachází přímo vedle budovy Českého rozhlasu, který já jsem poslouchal ještě v Moskvě, když jsem se učil češtinu. Je možné, že tyto dva dny jsem obědval se “svými učiteli”. Doporučuji!

Kde

Webová stránka (otevírá v novém okně): www.restauraceztratynalezy.estranky.cz

Adresa: Vinohradská 208/14, Praha

P. S.

Jakékoliv polévky bych ochutnával během polední přestávky, nejlepší Polévky čěkájí na mě doma večer. Děkuji své milované šéfkuchařce!

Úvod

Já mám zkrátka polévky rád, a proto budu o nich psát.

Jsem softwarový inženýr, jenž pracují teď v Praze. Rozhodli jsme s manželkou na konci roku 2016, že chceme tady bydlet. Udělali jsme to. Tady jsou hodně restaurací, kaváren, hospod aj. A každá vaří nějakou polévku, ačkoliv jednu.

Obědvám jen polévkou. Šetřením to ale není. Toho úplně stačí, abych se najedl, ale málo, abych se přejedl. Polévka je také samostatným jídlem, které může něco říct o kvalitě ostatních jídel. Zkrátka, polévka je tváří restaurace.

Nejdříve jsem chtěl jen najít dobrou restauraci blízko práce. Ale jen za jeden měsíc nepamatuji už vůbec, kde a jakou polévku jsem ochutnával. Kvalitu samozřejmě nepamatuji také. Proto jsem rozhodl nejen zapisovat pro sebe, ale i se dělit s ostatními lidmi.

Nikdy jsem nefotografoval jídlo v restauracích, a to určitě bude pro mě obtížně, protože jsem se vždycky tomu posmíval.

Češtinu se učím třetí rok, a mám ještě dlouhou cestu. Nejsprávnějši způsob se naučit jakýkoliv jazyk (buď cizí, nebo programovací) je používat ho všude. Pokud jste ale umíte rusky lépe, než já česky, vítám Vás na ruské verzi blogu.

Děkuji za Váš zájem.

S pozdravem, Ing. Polívka