Restaurace «Ztráty a nálezy»

Dnes jdu obědvat do restaurace «Ztráty a nálezy» na rohu ulic Vinohradská a Balbínova.

Interiér mě odesílá do začátku minulého století. Tady je hodně červeného a světlého dřeva, na malých oknech jsou tmavě zelené záclony. Celkem je tady ticho a tmavě, co napomáhá rozvážnému vybírání oběda. Ale já dávám přednost jinému způsobu. Já vím proč jsem sem přišel. Ze dvou polévek – česnečka a gulášová – ochutnávám dnes první.

Poctivá česnečka z uzeného masa

Do této polévky jsme se s manželkou zamilovali hned a ochutnáváme ji všude.

Za jednu minutu polévka byla už na stole. Nestihl jsem dostat strach jak fotka už byla hotová.

Lžíci v ruce, oči v polévku! Je hodně osmaženych sucharů a sušené petrželky, ale nejdůležitější v česnečce je samozřejmě pěkná vůně. Česnek tady určitě je. Pod petrželkou se tísní brambor, pod bramborem – uzeniny. Do netučného vývaru jsou přidány zlehka našlehané vejce a maličko sýra. Takže je v talíře těsně, ale všechny vypadájí spokojeně. Vývar je trošku přesolený, ale tohle je jediná má stížnost. Tato česnečka je dost sytá.

Česnečka tady stojí 40 Kč.

Domácí gulášová polévka

Dnes jsem přišel na gulášovou polévku, která zase za minutu byla k dispozici.

Velmi hustá polévka na vydatném vývaru. Uvnitř je brambor a netučné hovězí maso. Polévka má nasycenou (zlehka ostrou) chuť. Bohužel mi nepodařilo rozpoznat nať, ale možná přesně tato nať darovala polévce originální hořkost. I když jsem byl už blízko dna, česnek, který předtím ticho seděl, teď vyšel, a stal se hvězdou oběda.

Velmi sytá gulášová polévka stojí také 40 Kč. A tohle je nález!

Závěr

Tichá restaurace se nachází přímo vedle budovy Českého rozhlasu, který já jsem poslouchal ještě v Moskvě, když jsem se učil češtinu. Je možné, že tyto dva dny jsem obědval se “svými učiteli”. Doporučuji!

Kde

Webová stránka (otevírá v novém okně): www.restauraceztratynalezy.estranky.cz

Adresa: Vinohradská 208/14, Praha

P. S.

Jakékoliv polévky bych ochutnával během polední přestávky, nejlepší Polévky čěkájí na mě doma večer. Děkuji své milované šéfkuchařce!

Hospoda «Hajnovka»

Nejdříve musím říct něco o názvu, který pro mě coby cizince byl trochu divný. Otevřel jsem slovník, ale nezjistil jsem vůbec nic. Pak jsem se narazil na sloveso «hajnout si», a samozřejmě jsem si rozhodl, že tohle je ono. Nějaká logika tady opravdu je: vypil jsi, a můžeš si hajnout. Zeptal jsem se na to kolegy a byl jsem překvapený, protože jde vůbec o «hajném»! No, hajným nejsem, ale polévky ochutnám.

V stálém jídelním lístku zase dvě polévky: silný slepičí vývar a kulajda.

Silný slepičí vývar

Fotografuji bez jakéhokoliv vlnění. Hajné nic nevšimli.

Vývar je opravdu silný, zlehka tučný a trochu přesolený. V talíře jsou: brambory, mrkev, kousečky slepičího masa a nudle. Všechno je přisypano petrželkou. Celkem polévka je dost asketická. Kvůli přesolené chuti a tmavé barvě polévky, zdá se mi, že kuchař (nebo kuchařka) použil nějakou sójovou omáčku.

Silný slepičí vývar stojí 69 Kč, ačkoliv jsem zaplatil 39 Kč, protože jsem zapomněl říct, že chci ho ze stálého lístku.

Kulajda

Kulajda je pro mě něčím úplně novým.

Kulajda – polévka neobvyklá! Cítí se hned kořeněná horká smetana a nakládané houby. Tady jsou brambor a kopr. Nejzajímavější detail kulajdy je olivový olej, který ve spojení se smetanou vytváří vůbec unikátní chuť. Coby bonus je čerstvé vajíčko. Snědl jsem ho hned, o čem teď lituji. Příště bych zkusil smíchat žloutek se smetanou. Tuto polévku já jistě zapamatuji.

Kulajda stojí 79 Kč a ona za nich stojí!

Závěr

Nevím jiných variant kulajdy, a proto kulajda z «Hajnovky» je zatím favoritem. Doporučuji!

Co se týče samotné hospody, tak zde je ticho a klidně, číšníci jsou zdvořilí a nedotěrní. Jakýkoliv hajný se bude cítit tady jako doma.

Kde

Webová stránka hospody (otevírá v novém okně): hajnovka.cz

Adresa: Vinohradská 35/25, Praha

P. S.

Jakékoliv polévky bych ochutnával během polední přestávky, nejlepší Polévky čěkájí na mě doma večer. Děkuji své milované šéfkuchařce!

Pizzerie «Redflower»

Začal jsem z pizzerii «Redflower» ve Vinohradské ulici.

Restaurace je v suterénu. Nehledě na to, že chybí okna, je tady velmi útulně. Je hodně dřeva, na stolech jsou úzké ubrusy. Personál mě vesele uvítal. Sál je rozdělený prostřednictvím vysokých dělících stěn. Tady je klid a ticho. Obědvám obvykle brzy, proto jsou tady málo lidí.

Ve stálém jídelním lístku jsem našel dvojici: Minestrone a Pomodoro.

Minestrone

Duše má ráda pořádek, proto začínám z Minestrone.

Polévku přinesli za pět minut, zatímco já jsem se připravoval k svému prvnímu fotografování jídla ve veřejném prostoru. No dobrá, zamžoural jsem a rychle udělal fotku.

Neohlížím se, abych nepotkal vzhledem někoho, kdo se mi posmíva, jak jsem se někdy posmíval já. Beru lžíci.

Tahle je moje první Minestrone, a proto porovnávat s jinými zatím nemůžu a nebudu. Přečetl jsem, že se táto polévka může vařit jak na zeleninovém, tak i na masovém vývaru. Tady je určitě zeleninový. Vývar je průzračný. Zaujala mě varianta Minestrone, když z jedné půlky zeleniny se dělá pyré, zatímco druhá zlehka osmaží. Zdá se mi, že tato zelenina osmažena nebyla. Nebo byla, ale velmi zlehka.
Nejjemněji rozemlena rajčata, jichž chuť převládá. Není to rajský protlak, protože je vidět dužinu. Cítí se také nakládané okurky. Nejvíce je tady brokolice, pak jdou mrkev a brambory. Ještě méně jsou zde červených fazole a lilku. Pro duši ještě přidali cibuli a petřel. Jako bonus plave na dně bílý parmazán.

Polévka má pohodlnou teplotu. Talíř je dost velký. Cena je 55 Kč.

Zítra přijdu zase sem!

Pomodoro

Přinesli Pomodoro stejně rychle jako včera. Vyfotil jsem ji dnes už jistěji.

Hned si vzal lžíci. Dnešní polévka je už úplně rozemlena, co mi (jako jen polívkovému nadšenci) ztěžuje «reverse-engineering». Nicméně po první lžíci se cítí, že použita nejen čerstvá rajčata, ale i nakládaná. Kůžička chybí. Našel jsem několik kousíčků mrkve. Pro duši přidali sušenou bazalku a trošku aromatického pepře. Vývar je spíš zeleninový. Zase jako bonus plave tavený parmazán.

Celkem Pomodoro se mi zdá sytou a osvěžující polévkou. Cena je stejná: 55 Kč.

Závěr

Obě polévky bych ohodnotil na «jedničku», ale přednost bych dal Pomodoro, protože mám prostě rád nasycené polévky. Doporučuji!

Kde

Webová stránka pizzerii (otevírá v novém okně): pizzerie-redflower.cz

Adresa: Vinohradská 1596/29, Praha.

P. S.

Jakékoliv polévky bych ochutnával během polední přestávky, nejlepší Polévky čekájí na mě doma večer. Děkuji mé milované šéfkuchařce!

Úvod

Já mám zkrátka polévky rád, a proto budu o nich psát.

Jsem softwarový inženýr, jenž pracují teď v Praze. Rozhodli jsme s manželkou na konci roku 2016, že chceme tady bydlet. Udělali jsme to. Tady jsou hodně restaurací, kaváren, hospod aj. A každá vaří nějakou polévku, ačkoliv jednu.

Obědvám jen polévkou. Šetřením to ale není. Toho úplně stačí, abych se najedl, ale málo, abych se přejedl. Polévka je také samostatným jídlem, které může něco říct o kvalitě ostatních jídel. Zkrátka, polévka je tváří restaurace.

Nejdříve jsem chtěl jen najít dobrou restauraci blízko práce. Ale jen za jeden měsíc nepamatuji už vůbec, kde a jakou polévku jsem ochutnával. Kvalitu samozřejmě nepamatuji také. Proto jsem rozhodl nejen zapisovat pro sebe, ale i se dělit s ostatními lidmi.

Nikdy jsem nefotografoval jídlo v restauracích, a to určitě bude pro mě obtížně, protože jsem se vždycky tomu posmíval.

Češtinu se učím třetí rok, a mám ještě dlouhou cestu. Nejsprávnějši způsob se naučit jakýkoliv jazyk (buď cizí, nebo programovací) je používat ho všude. Pokud jste ale umíte rusky lépe, než já česky, vítám Vás na ruské verzi blogu.

Děkuji za Váš zájem.

S pozdravem, Ing. Polívka